BIOENERGIE

Miroslav Kučera

ČlenČeské psychoenergetické společnosti

biotronik

Zabývám se diagnostikou obtížných osobních stavů, snahou o snížení jejich negativních vlivů, nebo i jejich odstranění léčitelskými metodami.

Působím i ve vedlejších činnostech, jakými jsou kupř.:

· poradenství ve specifických životních situacích.

· vyhledáváni patogenních zon, vodních zdrojů(a to i dle zaslaného plánku,domu nebo pozemku, e-mailem nebo poštou).

Úvodem ještě několik slov ke svému mottu:

Ve Vesmíru, ale i v našem reálném, pozemském světě sedějí věci, na něž je náš lidský rozum dosud "krátký". Pokusme se tedy o odhalení některých z nich, tak, jak to činily řady dějinných postav, velkých, či málo známých, nebo dokonce vůbec neznámých. Nejde jen o to, abychom pronikli do podtaty fungování těchto věcí, ale pokud skutečně fungují, a mají-li příznivý vliv na na zvýšení kvality lidského života - využijme jich. Jde-li třeba jen o autosugestivní působení, které přinese úlevu trápení duši, nebo tělu, vyuřijme jich. Vždyť to je primární snahou psychosomatické medicíny, které její snahy nikdo nevyčítá, leč s porozuměním přijímá. Objeví - li jednou věda principy a fungování dosud neznámých vlastností živého organismu, a potvrdí toto fungování na skutečně seriozním vědeckém podkladě, dobře pro člověka. Do té doby, dokáže-li někdo využít svých zděděných vlastností po pradávných předcích, vlastností, které sloužily pro jejich přežití, proč jich nevyužít pro blaho člověka? Pokud ovšem nejde o zlomyslné šarlatánství, zdraví poškozující, založené na zištnosti a využívající beznaděje ať již jakkoliv strádajících, nemocných. Takové nechť osud ztrestá a věda s opovržením odvrhne. Kdo však strádajícím pomůže, budiž veleben.

Sám o sobě:

Rád bych hned z počátku objasnil svůj vlastní postoj k činnosti, kterou se zabývám. Vím, že postoj vědy je k laickým činnostem léčitelské povahy nepříznivý, dokázal jsem to již ve formulaci svého motta, které je pro mě zákonem morálním, avšak navzdory tomu jsem přesvědčen, že svým poctivým přístupem přispěji k tomu, aby z mých poznatků, ať již získaných, či z těch, které svou činností získám, bude alespoˇněco podkladů pro seriozní analýzy pro odborné zpracování a prospěch člověka.

Jsem docela obyčejný člověk, jako tisíce a miliony mých bližních. Přece se však, jako celá dlouhá řada mých bližních poněkud svými lidskými vlastnostmi liším. Avšak o tom o něco později.

Celé své dětství jsem prožil šťastně, jako moji vrstevníci. Od útlého mládí jsem zahořel pro žití v přírodě, miloval jsem zemi i vodu, pole, lesy, úrodně rovinné Polabí, které je mým rodným krajem, i hory, které se tyčí kolem naší vlasti. Zejména pak řeky, které ji jako tepny prostupují. Měl jsem příležitost, věnovat se sportu, kanoistice na divoké vodě, vodní turistice a posléze vodnímu slalomu. Jsem vděčen osudu za toto přiblížení přírodě. Není bez příčin, že tento životní způsob mě později přivedl k objevení osobních vlastností, které patrně atavisticky zbyly ukryty v mé osobnosti, neznámé, až jednou…..

V ranné dospělosti jsem utrpěl vážný úraz při autonehodě jako řidič velkého nákladního vozu, škodováckého trambusu, která mě vážně poznamenala. Ale zároveň jsem během rekonvalescence zjistil, že se můj život zcela neznámým způsobem změnil. Začínal jsem pozorovatt, že věci a dění kolem sebe vidím zcela jinak, do hloubky. S údivem jsem zjišťoval, že nahlížím pod povrch těchto dějů, do útrob lidského organismu, aniž bych byl v předchozím životě v této oblasti nějak vzdělán. (Moje vzdělání bylo totiž technického směru). S úžasem jsem pociťoval, ač zcela nejasně konce dějů, probíhajících kolem mě. Pomalu, postupně jsem si začal uvědomovat, že u mě došlo ke změnám, které jsem si nedovedl vysvětlit. Je to tak složité, že se o to dosud nepokouším. Avšak, když jsem zjistil, že pozoruji věci jinak, než ostatní kolem mě, a moje úvahy vedou kupř. ke zjišťování "neviditelných" dějů v lidském organismu, totožné se zjištěními klasické medicíny, odvážil jsem se vyjadřovat své soudy blízkým lidem, postiženým všelikými obtížemi. Cosi, co nedokáži vysvětlit mě naznačovalo i cesty k blokaci dalšího rozvoje chraobných jevů, nebo dokonce i k jejich odstranění.

V žádném případě bych si nedovolil konstatovat, že jsem svými názory, nahlas proslovenými ovlivnil průběh nepříznivých jevů chorobných procesů v lidském organismu, ale s uspokojením jsem konstatoval, že moje nedefinovatelná konstatování a předpovědi jsou identická s tvrzeními klasické medicíny. Uzavřel jsem tedy pro sebe tímto přijatým názorem: Mohu-li pomoci trpícím svou radou, která mu prospěje a nební protismyslná lékařským výrokům a závěrů, či doporučením, naopak je jen doplňuje a potvrzuje, využiji daru hlubšího vidění a pomohu. Odměnou mně bude hřejivý pocit z dobře vykonaného skutku pomoci bližnímu.

Časem jsem zjistil, že moje pocity se neomezují jenom na okruh živých organismů, na projevy toho, čemu se odborně říká psychosomatika. Nedokáži vysvětlit, proč po seznámení s lidskými činnostmi, vývojem a konci dějů ve společnosti mně umožňují téměř zřetelně cítit jejich průběhy i dosah, ale ať již je tomu jakkoliv, existuje nápadná shoda s konečnou realitou. Jsou to náhody? Je to dar Osudu? Nevím, ani po tom nepátrám. Je-li mé tvrzení považováno za smyšlené, nechť. Množství případů, které jsem již prožil mě dává za pravdu - snad i proti tvrzení vážné vědy, kterou ctím a před kterou se v pokoře skláním. Avšak kolikrát tomu v historii bylo - že věda se v dané době mýlila, aby za staletí dala za pravdu těm, kteří shořeli na hranici. Hranice Giordana Bruna dosud v mnohém hoří a není pochyb, že bude hořet věčně. Není možné ji prostě uhasit, neboť Vesmír je nekonečný se vším, co s ním souvisí.

Ať již je to atavismus po předcích, jak jsem naznačil, nebo cokoliv jiného, dal jsem své schopnosti do služeb člověka. Tato okolnost snad není zavrženíhodná, či snad ano? Posuďte sami.